První gól byla průnikovka od spoluhráče, šel jsem z úhlu sám na gólmana a zakončil, střela mi úplně nesedla, ale golmanovi podjela pod rukama, následně balón div neroztrhal síť. Druhý gól už byl pohlednější, průnik přes pár hráčů Sadské a zakončený ,,angličanem“.

Celý zápas jsme měli pod kontrolou, čekal jsem od Sadské víc.

Myslím, že oproti první nepovedené polovině jara jsme začali hrát tak, jak jsme zvyklí, pochopili jsme, že ze soupeřů není důvod mít přílišný respekt a hrát ,,zanďoura“, to nám není úplně vlastní. Udělalo se i pár změn v sestavě a vše si tak nějak sedlo.

Řekl bych, že ano. Byla to naše první sezona po postupu do třídy. Já se ale nemůžu zbavit pocitu, že jsme mohli být ještě o pár stupínků výš.

Určitě ne, góly i asistence jsou příjemný bonus, ale nikdy jsem si nehrál na statistiky. Z pozice středního záložníka je pro mě důležitější klukům balony do šancí spíše servírovat. Hlavní je zkusit příští sezonu odehrát celou tak kvalitně jako konec této.

Upřímně neláká. Hraju ještě malý fotbal a časově by to bylo už moc náročné, proto jsem taky do Zelenče původně přicházel. Tréninky 4x týdně už mám za sebou. Navíc to, jak vše funguje v Zelenči, od vedení, přes trenéra až po kluky, to jsem neviděl ani v divizi, všichni to dělají srdcem a rádi a je to strašně znát, takže výš jedině s klukama ze Zelenče.

Individuálně jsem k sobě byl hodně kritický v první polovině sezony. V té druhé už jsem byl spokojený, vlastně to samé, jako celý tým, trochu nám to všem trvalo, ale konec dobrý, všechno dobré, Vamos Zeleneč.

Ó ó lej lej….